MOJE PUNTO 1 - Ukažte to svoje :) Puntilátor
Napsal: 04 bře 2014, 19:11
Ahoj, ciao, zdravím ne jen všechny příznivce skvělých italských vozítek Fiat punto. Jedno takové se nedávno dostalo do mého vlastnictví. Pokud vás zajímá co je zač moje punto a jak jsem se k němu dostal, přeji příjemné čtení.
Proč jsem si koupil punto? Za svoji nedlouhou řidičskou kariéru jsem se už dostal za volant různých vozidel, sám jsem vlastnil 3. Jednalo se vždy o německé vozy s vrtulí na kapotě do jejichž rozvoru náprav by se s nadsázkou vměstnalo celé mé současné autíčko. Bylo to super svezení, ale člověk jako já (student bez pořádného stálého příjmu) to nemohl dlouhodobě utáhnout. Řekl jsem si, že to chce pořádné auto, které bude opravdu pro mě. Žádné zdlouhavé vybírání nenásledovalo. Zkušenosti jednoho z mých dobrých kamarádů, který je mimochodem nadšený fanoušek fiatu Punto a také přispěvatel tohoto fóra - zdravím a děkuji PuntoRipper -, rozhodli. Bylo jasno.
Moje punto se narodilo v roce 1996 a naše cesty se střetli před pár dny v jedné vesnici v orlickém podhůří, kde jsem ho koupil. Částečně vedená servisní knížka napovídá že punťa jezdil nejdříve v Německu. Posledních 100 tisíc kilometrů ale brázdil české silnice. Tachometr ukazuje celkový nájezd asi 224 tisíc kilometrů. Není to žádný krasavec, ale zelená metalíza není ještě úplně nejhorší (nejoloupanější). Zjev hyzdí snad jen samolepky, které budou odstraněny, a sem tam nějaký ten nedostatek jako třeba puchýřek, škrábaneček, flek, který bude třeba taky někdy odstraněn. Výbava vozu bohužel není snad žádná, kromě dvou airbagů, výškově stavitelného sedadla řidiče a rádia. Vím že ten pravý sportovní šmrnc má tento italský švihák ve své třídveřové variantě, mým kritériem však bylo dveří 5 - přece jen je to praktičtější. Pod kapotou vrčí jedenáctistovka osmiventil. Tento motor jsem opravdu chtěl pro všechny jeho vlastnosti - jednoduchost, odolnost, ekonomika provozu, ale také ten zvuk a tah ve vysokých (nevím jak, hodiny mi to neukážou
) otáčkách - skoro jako u rudých vozů ze sesterské stáje!
Punto bylo podle předchozího majitele v poslední době docela rozsáhle servisováno. To se nedá s jistotou potvrdit, každopádně není shnilé, má dobré tlumiče, nevymlácený podvozek a brzdí. Nějaké mouchy to má.. třeba výfuk 100% těsný nebude , ale snad nic hrozného. Výměna rozvodů asi taky docela hoří, mají najeto přes 100 tisíc kilometrů, snad to ještě chvíli zvládnou. Zvláštní věcí na tomto autě je spojka. Údajně je nová. Zabírá zhruba ve středu ale na velmi krátké dráze, navíc při rozjezdu na jedničku auto trochu divně vibruje. Nepřikládám tomu velký důraz, asi pro to že jsem s puntem jinak moc spokojený. Líbí se dokonce i mé přítelkyni. Vymyslela pro něj přezdívku "Miminko" a říká, že se ke mě hodí lépe než mnichovská pětka. Jsem z toho, popravdě, trochu nervózní 
Tak to je asi zatím vše, díky za přečtení a přeju hodně bezpečných kilometrů a hezkých zážitků s vašimi čtyřkolovými miláčky
Proč jsem si koupil punto? Za svoji nedlouhou řidičskou kariéru jsem se už dostal za volant různých vozidel, sám jsem vlastnil 3. Jednalo se vždy o německé vozy s vrtulí na kapotě do jejichž rozvoru náprav by se s nadsázkou vměstnalo celé mé současné autíčko. Bylo to super svezení, ale člověk jako já (student bez pořádného stálého příjmu) to nemohl dlouhodobě utáhnout. Řekl jsem si, že to chce pořádné auto, které bude opravdu pro mě. Žádné zdlouhavé vybírání nenásledovalo. Zkušenosti jednoho z mých dobrých kamarádů, který je mimochodem nadšený fanoušek fiatu Punto a také přispěvatel tohoto fóra - zdravím a děkuji PuntoRipper -, rozhodli. Bylo jasno.
Moje punto se narodilo v roce 1996 a naše cesty se střetli před pár dny v jedné vesnici v orlickém podhůří, kde jsem ho koupil. Částečně vedená servisní knížka napovídá že punťa jezdil nejdříve v Německu. Posledních 100 tisíc kilometrů ale brázdil české silnice. Tachometr ukazuje celkový nájezd asi 224 tisíc kilometrů. Není to žádný krasavec, ale zelená metalíza není ještě úplně nejhorší (nejoloupanější). Zjev hyzdí snad jen samolepky, které budou odstraněny, a sem tam nějaký ten nedostatek jako třeba puchýřek, škrábaneček, flek, který bude třeba taky někdy odstraněn. Výbava vozu bohužel není snad žádná, kromě dvou airbagů, výškově stavitelného sedadla řidiče a rádia. Vím že ten pravý sportovní šmrnc má tento italský švihák ve své třídveřové variantě, mým kritériem však bylo dveří 5 - přece jen je to praktičtější. Pod kapotou vrčí jedenáctistovka osmiventil. Tento motor jsem opravdu chtěl pro všechny jeho vlastnosti - jednoduchost, odolnost, ekonomika provozu, ale také ten zvuk a tah ve vysokých (nevím jak, hodiny mi to neukážou
) otáčkách - skoro jako u rudých vozů ze sesterské stáje!Punto bylo podle předchozího majitele v poslední době docela rozsáhle servisováno. To se nedá s jistotou potvrdit, každopádně není shnilé, má dobré tlumiče, nevymlácený podvozek a brzdí. Nějaké mouchy to má.. třeba výfuk 100% těsný nebude
, ale snad nic hrozného. Výměna rozvodů asi taky docela hoří, mají najeto přes 100 tisíc kilometrů, snad to ještě chvíli zvládnou. Zvláštní věcí na tomto autě je spojka. Údajně je nová. Zabírá zhruba ve středu ale na velmi krátké dráze, navíc při rozjezdu na jedničku auto trochu divně vibruje. Nepřikládám tomu velký důraz, asi pro to že jsem s puntem jinak moc spokojený. Líbí se dokonce i mé přítelkyni. Vymyslela pro něj přezdívku "Miminko" a říká, že se ke mě hodí lépe než mnichovská pětka. Jsem z toho, popravdě, trochu nervózní Tak to je asi zatím vše, díky za přečtení a přeju hodně bezpečných kilometrů a hezkých zážitků s vašimi čtyřkolovými miláčky
. Můžeme uspořádat třeba lesní závody nebo přetlačování 
. Až bude celý hnědý tak mu budeš říkat pokakaný miminko 
