Po extrémně dlouhé době nějaký novinky
(kromě toho že minulý víkend jsem při 240 000 km měnil olej a ještě předtím koupil letní GoodYear GT3
Od minulýho pátku se mi ozýval výfuk, po zběžný diagnostice "načatej vlnovec" jsem o tedy víkendu ještě najezdil cca 250km s tím, že až bude chvilka tak se dá k mechanikovi na výměnu. V pondělí odjíždím z práce, sednu, nastartuju, kravál jak bestie -> výfuk nějak nepřezil 8 hodin stáni na parkovišti a za vlnovcem upadl. Komplet uhnilej. Takže telefon, za hodinu přijel otec s dodávkou a trámkama, výfuk se přidrátoval a vyztužil hliníkovým plechem a tradá 40km k mechanikovi. Sranda
Aby tý legrace nebylo málo, tak dneska jsem chtěl stříkat podvozek (jarní údržba koncem dubna FTW
). Našel jsem ale uvnitř u úchytu sedačky spolujezdce "dírku", takže jsem kouknul zespodu. Situace: kolem kotevního šroubu sedačky je to shnilý v takový míře, že kdybych trochu šťoural šroubovákem, tak z dírky o cca 0,5cm2 bude díra, kterou bych prostrčil ruku (+ by asi upadla sedačka). Vypadá to teda, že se bude muset nejspíš řezat a vařit (a to mě ještě čeká zadní lem u řidiče). Bojím se, že jakmile se do podlahy jednou řízne, tak se bude jenom řezat, řezat a řezat.
Tudíž stojím před celkem velkým dilematem, jestli
1) Punto vyvařit (za X peněz),
2) dojezdit do konce technický (8/14)
3) jezdit, dokud se sedačka nepropadne.
V případě bodů 2 a 3 bych auto nejspíš rozprodal na díly, ale prostě nevím. Jezdit když tak mám čím (doma jsou další 3 auta) ale vůbec nevím, jestli má smysl strkat peníze do (letos) 17 let starýho auta... jediný co mi brání, se ho zbavit, je "syndrom prvního auta"..
Váhám.. nějaký rady?